bio

Kdo je lind?

Učila jsem se od nebe. Totiž od mraků na něm.

Je to už dávno. Ležela jsem v trávě na zádech a pozorovala tvary oblaků. Znáte to, tamhle je medvěd a tam, „podívej, královna!“ Začala jsem si tvary zaznamenávat na papír. Kaňky, fleky, čmouhy jsou mi dodnes velikou inspirací pro příběhy vyprávěné v mých obrazech.

Můj životní příběh, a zcela jistě i ten váš, se skládá z různých období, která vznikají, prolínají se a zanikají.

PŘILEPENÁ K TUŽKÁM A ŠTĚTCŮM.

Mým snem vždy bylo vystudovat výtvarnou školu. Byla jsem v tom opravdu urputná a pokreslila jsem, co se dalo. Nakonec jsem s odřenýma ušima dostudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově a po delší pauze také dálkově Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně.

Být studentem je príma, ve škole potkáte plno zajímavých lidí, vytříbíte si vkus, tvorba vás zcela pohltí, jedete na plný pecky. Ale také se vám snadno může stát, že v ní necháte svou kreativitu a po vystudování se stanete na dva roky v ideálním případě poutníkem, zmrzlinářem, či pošťákem a štětce, pastelky a tuš necháte ležet hluboko v šuplíku a doufáte, že se k vám múzy někdy vrátí.

A když se múzy vrátí, nemůžete se odlepit od papíru, nebo plátna, to je jedno. Pomalujete zkrátka všechno, co vám přijde pod ruku. Zase múzám naložíte na záda a ony sice nějakou dobu spolupracují, ale nakonec to nevydrží a znovu odlétnou a nechají vás v tom.

A jsme u toho vzniku a zániku.

Něco se zvrtlo a malování mi přestávalo dávat smysl. Pochopila jsem, že jestli se nechci vzdát své kreativity, musím se někam posunout a tužky i štětce jsem podruhé ve svém životě na nějakou dobu odložila.

Hledala jsem a odbíhala k jiným výtvarným technikám. A i když mě baví drobné úkroky do neznámých vod, tak také už tuším, že dál od břehu obvykle bývá pořádná hloubka.

Při tom poletování jsem s odstupem dalších několika let odchodila jeden semestr na Scholastice, jedné z pražských vyšších odborných uměleckých škol. Bylo to osvěžující!

Pak jsem objevila sítotisk.

Do sítotisku mě zasvětila skvělá lektorka a kamarádka Svatava Jirmusová. Ještě důkladněji jsem se s technikou sítotisku seznámila na serigrafickém workshopu v Dašicích u Pardubic. Také jsem absolvovala kurz sítotisku v libereckém KultiVaru pod vedením pana Háka.

Díky tomu jsem se konečně mohla odlepit od menších formátů a výtvarně se vyjádřit i na velikých plochách, na které bych si dříve se štětcem netroufla.

I když neustále vedu sama se sebou možná marný zápas v pohledu na originál versus reprodukci, tak sítotisková technika tisku na látku zůstává v mých očích stále dostatečně autorská i proto, že vyžaduje velikou míru ruční práce. Zůstává ve svých reprodukcích tedy stále originálem.

Původně jsem grafik s veškerými vizuálními projevy, které k tomu patří.

I proto se pevná linka a určitá stylizace často objevovaly na motivech mých ručně potištěných látek. Navíc jsem pro lněná plátna objevila čistě přírodní barvy. Byla to radost kterou se mi podařilo posunout ještě směrem k další technice ručního tisku na látku - k modrotisku.

Spolupráce s tradiční českou modrotiskovou dílnou, čistě přírodní barvy a lněná plátna utkaná v Čechách byla pro mě zásadní přidanou hodnotou, která mě vrchovatě naplňovala.

Společně se švambi a white deer vzniklo několik kolekcí šatů, tašek a batohů, které nesly otisky mých autorských motivů.

Dnes už ale zase beru do ruky tužky, štětce, markery a skicák a v mé dílně nyní vznikají převážně originální kresby určené vašim zdem, či k potisku sešitů, diářů, zápisníků a jiných tiskovin, ale také autorské obrazy na plátnech.

Když zrovna netvořím, tak s vámi možná sdílím své zkušenosti z tvorby v některé z mých lekcích kresby. Nebo se s láskou věnuji našemu svépomocnému stavení a zahradě v podhůří Jizerských hor. Sázím stromy, vycpávám dřevostavbu lněnou izolací a omítám jí hlínou, nebo jen brouzdám krajinou a lelkuju, rozplétám staré svetry, kosím louku, sbírám květy heřmánku, venčím Fufíka a nadepisuji pro vás balíčky.

MgA. Dana Lindenthalová - výtvarnice

1-P1010748