kdo je lind

Učila jsem se od nebe. Totiž od mraků na něm.


Je to už dávno. Ležela jsem v trávě na zádech a pozorovala tvary oblaků. Znáte to, tamhle je medvěd a tam, „podívej, královna!“ Začala jsem si tvary zaznamenávat na papír. Můj život, a zcela jistě i ten váš, se skládá z různých období, která vznikají, prolínají se a zanikají.


Dříve jsem hodně malovala.


Mým snem vždy bylo vystudovat výtvarnou školu. Byla jsem v tom opravdu urputná a pokreslila jsem, co se dalo. Nakonec jsem s odřenýma ušima dostudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově a po delší pauze také dálkově Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně.


Být studentem je príma, ve škole potkáte plno zajímavých lidí, vytříbíte si vkus, tvorba vás zcela pohltí, jedete na plný pecky. Ale také se vám snadno může stát, že v ní necháte svou kreativitu a po vystudování se stanete na dva roky v ideálním případě poutníkem, zmrzlinářem, či pošťákem a štětce, pastelky a tuš necháte ležet hluboko v šuplíku a doufáte, že se k vám můzy někdy vrátí.


A když se můzy vrátí, nemůžete se odlepit od papíru, nebo látky, nebo dřeva, to je jedno. Pomalujete zkrátka všechno, co vám přijde pod ruku. Zase můzám naložíte na záda a ony sice nějakou dobu spolupracují, ale nakonec to nevydrží a znovu odlétnou a nechají vás v tom.


A jsme u toho vzniku a zániku.


Už podruhé se něco zvrtlo a malování mi přestávalo dávat smysl. Pochopila jsem, že jestli se nechci vzdát své kreativity, musím se někam posunout a štětce jsem podruhé ve svém životě na nějakou dobu odložila. Nyní se k nim vracím v období soustředěného dlouhodobějšího klidu.


Hledala jsem a odbíhala čím dál častěji k jiným výtvarným technikám. A i když mě baví drobné úkroky do neznámých vod, tak také už tuším, že dál od břehu obvykle bývá pořádná hloubka.


Při tom čekání jsem s odstupem dalších několika let odchodila jeden semestr na Scholastice, jedné z pražských vyšších odborných uměleckých škol. Bylo to osvěžující!


Jak jsem objevila sítotisk.


Do sítotisku mě zasvětila skvělá lektorka Svatava Jirmusová. Můžu se tak výtvarně vyjádřit i na velikých plochách, na které bych si dříve se štětcem netroufla. Ještě důkladněji jsem se s technikou sítotisku seznámila na serigrafickém workshopu v Dašicích u Pardubic. Také jsem absolvovala kurz sítotisku v libereckém KultiVaru pod vedením pana Háka.


I když neustále vedu sama se sebou možná marný zápas dvou technik tisku, originál versus reprodukce, tak mi sítotisková technika tisku na látku připadá dostatečně autorská a navíc vyžaduje velikou míru ruční práce. Zůstává ve svých reprodukcích tedy stále originálem.


Původně jsem grafik s veškerými vizuálními projevy, které k tomu patří.


I proto se pevná linka, či maximální stylizace nyní projevují na motivech ručně potištěných látek, utkaných v české tkalcovně. Navíc jsem pro lněná plátna konečně objevila čistě přírodní barvy, které jim sluší a na látku krásně přilnou. Spolupráce s tradiční českou modrotiskovou dílnou, čistě přírodní barvy a lněná plátna utkaná v Čechách jsou pro mě zásadní přidané hodnoty mé autorské tvorby.


Když netvořím, tak se s láskou věnuji našemu svépomocnému stavení a zahradě v podhůří Jizerských hor. Sázím stromy, vycpávám dřevostavbu lněnou izolací a omítám jí hlínou, nebo jen brouzdám krajinou a lelkuju, rozplétám staré svetry, kosím louku, sbírám květy heřmánku, venčím fufíka a nadepisuji pro vás balíčky.


MgA. Dana Lindenthalová - výtvarnice, malířka a milovnice sítotisku a modrotisku

 

P4076568

 

NAPSALI O MĚ

Fler MAG